Rychlostní kanoisti: Už se nemůžeme dočkat, až to rozmrzne a vyjedeme...
Tomáš Dědič – hlavní trenér Oddílu rychlostní kanoistiky TJ Sokol Písek: „S kolegou jsme nedávno přemýšleli, proč vlastně tu kanoistiku děláme. Došli jsme k tomu, že je to super sport, který můžeš dělat v každém věku, pohybuješ se v přírodě, můžeš ho pojmout velmi rekreačně, kondičně nebo výkonnostně a závodně, což třeba u kolektivních sportů v podstatě nejde. V létě je na vodě krásně a příjemně, na rozdíl třeba od běhu a cyklistiky není takové horko. Ale hlavně nás to k té vodě táhne a už se nemůžeme dočkat až to rozmrzne a vyjedeme.“
Kanoistika má v Písku dlouhou tradici, její počátky sahají do konce 30. let minulého století. 11. dubna 1939 se v hostinci U Reinerů sešla první porada vodáků a členů Klubu českých turistů. Bylo rozhodnuto zřídit vodácký odbor KČT, který měl v létě nahrazovat odbor lyžařský. První ustavující schůze se konala 5. května v hostinci Na ostrově. Pro první loděnici bylo městem přiděleno místo za zahradou městské vodárny a získán materiál ze zrušené vojenské plovárny U Smetáka. V říjnu 1939 byla nová loděnice slavnostně otevřena a už rok po svém založení měl oddíl více než 100 členů, z nichž téměř polovinu tvořili dorostenci, studenti píseckých středních škol. Prošla léta plná sportovních úspěchů i roky slabší, období rozkvětu i epizody vnitřních sporů a generačních výměn, jak už to v podobných organizacích bývá. Současná loděnice pochází z konce šedesátých let, kdy oddíl kanoistiky ještě spadal pod TJ Jitex, od roku 1991 patří k TJ Sokol Písek. Oddíl rychlostní kanoistiky má dnes pestrou členskou základnu, co do věku i výkonnosti. Někteří trénují pravidelně, jiní si přijdou zasportovat jen příležitostně. Těm nejmladším se věnuje pětičlenný trenérský tým. Role hlavního trenéra se ujal Tomáš Dědič, který se kanoistice věnoval už jako dorostenec a po delší přestávce se k ní před deseti lety znovu vrátil kvůli vlastním dětem.
Co se v oddíle od devadesátých let změnilo?
Dorostenci z 90. let postupně zestárli a nových dětí moc nepřicházelo. Oddíl ale odchoval řadu úspěšných závodníků. Například Tomáš Zástěra vedl sice malou, zato ale velmi úspěšnou skupinu, která se účastnila mnoha mezinárodních závodů včetně mistrovství světa. Také ostatní členové se postarali o odrůstající mládež v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí, a udrželi loděnici v provozu. Díky nim dnes máme kde sportovat a co opravovat. Dokázali nám také uchovat základní vybavení a lodě, jinak by nebylo na čem začít. Členové oddílu také vlastními silami zprovoznili loděnici po povodni v roce 2002. Takže zásluhy našich předchůdců jsou velké. Díky tomu všemu se písecký oddíl rychlostní kanoistiky dožil dnešních dnů, jako jeden z posledních dvou v celém Jihočeském kraji.
Co člověka přiměje vrátit se po dlouhých letech ke sportu svého mládí?
Dcera byla tehdy nemocná a hledali jsme sport, který může dělat venku v přírodě. Tak jsem začal nejdřív trénovat s vlastními dětmi a postupně sháněl další. Děti potřebují kolektiv, aby to dobře fungovalo. Ze začátku k nám ale lidé neměli příliš důvěru, bylo nás pár a byla tam velká fluktuace. Dneska už fungujeme jako skutečný oddíl a máme hodně dětí i dorostenců.
Můžeme rychlostní kanoistiku trochu přiblížit?
Rychlostní kanoistika je vodácké sportovní odvětví, kde se soutěží na klidné vodě. Závodí se na kajacích a kánoích v posádkách jednotlivců, dvojic a čtveřic, na krátkých tratích 200, 500 a 1000 m, přičemž za sprint se považuje 200 m, i když při trvání minimálně 30 vteřin vlastně opravdovým sprintem není. Tratě na 500 a 1000 m jsou střední tratě, podobně jako v atletice 800 a 1500 m, kterým odpovídají i délkou výkonu. Na dlouhých tratích se závodí na 5 km, děti do dvanácti let (včetně) pak na 2 km. Zvláštní disciplínou je kanoistický maraton, který se jezdí ve standardizované podobě na 36 km s přeběhy, každých zhruba 4,5 km závodníci vyskočí z lodě a sprintují asi 200 m přeběhovou zónou (nesou si sebou loď) a pak zase naskočí a jedou dál, přičemž se při přeběhu snaží setřást soupeře. Potom se jezdí ještě říční maratony různých délek a podob, třeba Krumlovský vodácký maraton, 36 km s přeběhy některých jezů, případně jejich sjížděním. Letos se opět pojede ultramaraton Budějovice-Praha, 180 km s přeběhy přehrad a dvěma volitelnými přeběhy dlouhými 8 a 4 km. Říční maratony mají mnoho různých variant.
Blíží se jarní tání a nová sezóna, přibíráte ještě do oddílu další děti? Jak probíhají tréninky?
Noví zájemci k nám mohou přicházet kdykoli během roku, tréninky máme v pondělí, ve středu a v pátek od 16 hod. Děti si mohou vybrat dny, které jim vyhovují. Od jara do podzimu jsme na vodě, běháme kolem řeky a posilujeme v loděnici, jezdíme na závody. V zimě chodíme udržovat fyzičku do tělocvičny a do bazénu, nebo jezdíme na lyže.
Písecká loděnice byla dlouho ve špatném stavu a letos projde rekonstrukcí. Co se změní?
Na její rekonstrukci už pracujeme řadu let. Naším hlavním cílem je teď loděnici zateplit, dokončit výměnu oken a vybudovat ústřední topení. Zatím jsme využívali krbová kamna. Kromě skladu lodí máme k dispozici hygienické zázemí a šatny, menší tělocvičnu a posilovnu, vznikne ještě jedna tělocvična. Chceme také upravit přilehlý pozemek a vybudovat na něm venkovní hřiště pro všechny druhy míčových sportů, které nám už dlouho chybí. Až získáme další prostředky mohli bychom opravit i nejvyšší patro s terasou, kde dřív býval prostor pro turisty.
Co vás čeká v nejbližší době?
Když svítí sluníčko jako v tyto dny, kdyby nebyl led, už dávno jezdíme. Kluci, co už s námi nějakou dobu trénují, to mají stejně. Jarní prázdniny strávíme na běžkách a pak, když nebude v Písku ještě rozmrzlá řeka, začneme s většími dětmi někam dojíždět, abychom konečně mohli jezdit. Od jara už začnou víkendové závody, v týdnu jsem na loděnici prakticky denně.
Jestli vás při čtení těchto řádek také popadla chuť dopřát sobě nebo svým dětem radost z pohybu na čerstvém vzduchu, sblížení s řekou Otavou i nezvyklé úhly pohledů na naše město z vodní hladiny, neváhejte se v loděnici zastavit. Třeba jen na zkoušku…
