Výjimečná kombinace cínu a skla
Přemýšlíte nad originálním dárkem, který má trvalou hodnotu, ale dá se přitom využívat, aby si Vaši přátelé na Vás vždy vzpomněli! Darujte české sklo ručně zdobené cínem, a to ve výjimečném designu, který má neuvěřitelnou historickou tradici a věnuje se mu jen velmi málo profesionálů.
Drahomír Ryl si malou dílnu, ve které se cínařskému řemeslu věnuje již dlouhou řádku let, zřídil ve svém rodném městečku Kamenický Šenov, na prahu Lužických hor. Jeho výrobky jsou designově skvostné. Vyházejí z tradice, a přesto mají moderní atmosféru, která se dá i upravovat pro přání klienta, například jako dárky k narozeninám, svatbám a dalším příležitostem.
Jednotlivé kusy odlévá do sádrových formiček a ručně upravuje. Každý výrobek vycházející z jeho dílny je tedy originál. Kromě cínových výrobků dokáže také unikáním způsobem zkombinovat právě sklo s cínem. Výsledkem jsou stylové džbánky, půllitry a tupláky, sklenice, jídelní soupravy a další umělecké výrobky.
Zmíněné řemeslo má tradici několika století. Konváři a později i cínaři se zabývali zhotovováním cínových nebo měděných užitkových předmětů. Mezi ně patřily různé druhy konvic, hubatek, pohárů, cechovních konvic, flašek neboli lahví, dále pak mísy, talíře, umývadla, slánky, kotlíky, lžíce, vidličky, nože, hračky a podobně. Nejdovednější z nich pak vyráběli a lili také křtitelnice, cínové rakve, různé liturgické předměty jako kropenky, mešní konvice, lampy, svícny, kříže, různé schránky, ale také zvony a děla. Zatímco předměty určené pro liturgické potřeby byly zdobené plastickými ozdobami, předměty určené pro měšťanskou společnost byly zdobeny povětšinou rytím. Zhotovené předměty museli povinně značit všichni cínařští mistři třemi druhy značek. Především to byla osobní značka mistra s jeho monogramem, značka se znakem města, ve kterém mistr působil a značka označující kvalitu suroviny s uvedením množství příměsi olova v cínařské směsi. V pramenech se nejprve uvádějí konváři a teprve v 16. století se objevuje název cínař. Jejich patronem byl sv. Karel Veliký. Od těchto řemesel se postupně oddělili jako specialisté zvonaři a dělolijci. Koncem 17. století pak název konvář mizí a náplň jeho práce přebírali v plném rozsahu cínaři. Slitinu olova a cínu roztavili a z ní odlévali různé předměty, které pak následně upravovali broušením, leštěním a hlazením. Když se zjistila nebezpečnost olova pro lidský organismus, bylo od roku 1773 nařízeno vyrábět cínové výrobky výhradně bez přidávání olova.
Více informací a obsáhlý e-shop naleznete na www.cin-sklo.cz .
